Bilance…

Řetězení. Jedna nevinná otázka, položená 31.12. Vedla k zamyšlení a vzpomínaní. Respektive k pocitu, že si toho pamatuju pramálo. To vedlo k přemítání o mém starém blogu, kterému jsem omylem smazala historii a v kterém jsem se ráda vracela v čase. A tohle všechno se zřetězilo, aby mne to dovedlo k rozhodnutí začít blog zase psát.

Možná už ho nikdo nebude číst, ale pro mne tak zůstanou zachované vzpomínky…

Rok 2023 byl navzdory vnějším okolnostem štědrý a taky rychlý. Zase jsme se o kousek víc zabydleli v domečku, pocit že jsem doma, je zase o něco intenzivnější. Ještě nás čeká dost práce, ale to nejdůležitější v interieru je hotovo. Po loňské koupelně a instalaci kotle se nám podařilo zrealizovat kuchyň, vyměnit dlažbu a nechat oťukat omítku. To je víc, než bylo v plánu. Trápí nás zádveří, se kterým si moc nevíme rady, netěsnící dveře a pár dalších „prkotin“.

Odilustrovala jsem Psí dečky, pokračování Psích dnů, klasicky Krásný kalendář a Rodinný plánovač, Lukostřelce a připravila jsem ilustrace do dvou žádostí o grant.

Vnukovi Toníčkovi byl v dubnu rok a čas s ním strávený je nenahraditelný.

V lednu se k nám vrátila Lojza. Fenka, kterou jsme našli v listopadu 2022. Teď už u nás zůstala na trvalo, v dubnu absolvovala poměrně náročnou operaci, ale už je v pořádku. S Čertem si na sebe zvykli a je krásné je pozorovat, když si ráno hrají v ložnici nebo se honí po zahradě.

Od ledna do dubna jsem zase učila studenty ze Severní Karolíny. Skvělá možnost být s mladými lidmi a ještě trénovat angličtinu. Konec dubna na stipendiu v Sokolwsku. Možnost strávit delší čas s kolegy z oboru a hlavně s Janou Šrámkovou. Probrat radosti i strasti naší práce a nerušeně tvořit je k nezaplacení. Po několika vynechaných ročnících návštěva veletrhu v Bologni. Stejné smíšené pocity jako v minulých letech. Nadšení z krásných knih a zároveň trochu pocit marnosti, že všeho je moc. Ale taky přenádherná výstava Beatrice Alemagna.

Účast v komisi hodnotící diplomové práce na Sutnarce. Milá společnost kolegů a nadšení z tolika šikovných mladých lidí.

Maminka po druhé endoprotéze.

Čtyři realizace výstav – Menagerie v divadle Oskara Nedbala v Táboře, vitríny v Jičíně, ilustrace v Třinci a znovu Menagerie na Dobešce. Na všech místech jsem se potkala s extrémně milými lidmi.

Konec roku přinesl nečekaný výlet do Valencie na malý knižní festival.. Nádherná původní architektura, úchvatná moderní – Santiago Calatrava a papoušci ve stromech.

A prosincový narozeninový výlet do Drážďan.

Krásné výstavy Zbyňka Sekala a Kateřiny Černé v Museum Kampa.

O tom, jak málo jsem toho přečetla, radši nebudu psát. Ale z toho mála můžu doporučit Rozpůlený dům Alice Horáčkové.

Můj hudební objev roku 2023 – Sharon Van Etten a taky tady.

To byl v kostce rok 2023. Tak uvidíme jestli mi blogové předsevzetí vydrží celý rok.

Minimálně jeden příspěvek za měsíc 🙂